top of page

Sebeláskou správným směrem

Myslíte občas na sebe? Nebo máte svou rutinu času pro sebe jasně danou? Víte vůbec, že je to důležité, udělat si na sebe čas? Jste obětí svého času? Nebo jste se stali sami sebou a víte co je sebeláska?

Dlouhou dobu, jsem sama sebe rozdávala těm druhým a pro sebe mi nezbývalo už nic. Je to občas tím, co si neseme z dětství. I když si to třeba naši rodiče neuvědomují a myslí, že všechna jejich péče je takhle správná, tak se občas stane, že ne. Ale není proč, jim to vyčítat. Oni přece taky vyrůstali s určitými vzorci, o kterých si myslí, že jsou těmi správnými, jelikož jiné neznali. Mohlo to být také tou dobou ve které vyrůstali. Není lehké rozdávat lásku, když ji sami moc nepoznali. Mohou nám nabídnou pouze ty emoce, které oni sami jako malí zažili. A tím se dostáváme do rodinné linie, která někdy sahá hodně hluboko. Kdo by to chtěl poznat mnohem blíž a chtěl by se zabývat svou rodovou linií, protože ví, že to, co prožívá je už nad jeho síly, může se obrátit na Rodinné konstelace a nebo například na Regrese. Jsou to skutečně krásné techniky a velmi intenzivní a přitom zároveň intimní natolik, že se nemusíte bát.

Sama jsem se jednoho dne ocitla v momentě, kdy jsem si řekla, že takto to dál nejde. Že se mi nelíbí jak žiju. Že se mi nelíbí, kam můj život spěje a já jeho otěže nedržím ve svých rukou, ale naopak se koukám na kočího, které ho ani neznám a on se řítí s mým životem pěkně z kopce. Asi každý si musí jednou dojít do toho bodu, kdy si řekne A Dost! A vezme si ty otěže pěkně zpátky. A náhle se dostaví strach. Kam vlastně chci mířit? Jak se zastavím, když se řítím sama či sám z toho kopce? Nikdo není poblíž aby pomohl.

Jednoho dne jsem ty otěže převzala i já. A to Vám řeknu, já se tak bála. A upřímně se dodnes občas bojím. Přicházely totiž ke mě věty typu, „co ty víš o životě.“ „Prosím Tě, nepřeháněj.“ „Já ve Tvém věku..“ sami si domyslete ty věty. Jenže já žila svůj život, ne jejich. A mě rozhodně nikdo nepřipravil na to, jaké to bude chytit otěže svého života do rukou a řídit ho sama. Samozřejmě jsem hned několikrát pěkně padla na hubu a ryla s ní v hlíně hodně dlouho. A i když tady byli kamarádi, kteří by pomohli. Vy sami musíte vstanout z té země a narovnat se.

A když si ty otěže potěžkáte a překonáte strach, musíte si sebe začít i vážit. Protože to chtělo sakra odvahu tohle udělat. Opravdu ne každý má tu troufalost na to převzít tu moc nad svým životem. Překonat zažité vzorce, překonat svá přesvědčení, povznést se nad to, že jste chvíli ryli tváří v hlíně. Smířit se s tím, že je to život a prostě stačí jít dál. Na spoustu škaredých věcí se zapomene a spoustu krásných nezapomene. A tak si to v hlavě nastavit.

Klíčem k úspěchu je však nezapomínat na to. Protože se lehce do starých vzorců dá znovu spadnout. A ne jen jednou. Naučte se neztrácet sami sebe. Naučte se si udělat čas pro sebe sama. Naučte se poprosit o pomoc, abyste si mohli udělat čistku své hlavy. Já dodnes s tím mám pořád problém. Ale učím se krůček po krůčku sílit v tom, že přece mám nárok na to, být sama sebou. Není ostuda říct druhému, že potřebujete jít na procházku zcela sami. Nebo že si chcete na sebe koupit něco hezkého, když jste si na to měsíc vydělávali. Není ostuda říct si o pomoc s potomky a jít si na kávu s kamarádkou, protože je to náročné být matkou. A být správnou matkou znamená, neztrácet sebe sama, naopak zůstat stále svá. Ta skvělá ženská, kterou jste byla i před dětmi.

Život má ve zvyku nás stavět před zkoušky a čeká jak se s nimi porveme. Ono to tak prostě je. Ale taky se můžete usmát, poděkovat za dané zkušenosti a soustředit se na něco, někoho, kam chcete, aby Vaše energie šla. Zdali to bude nějaký Váš cíl a nebo cesta. Je důležité si za tím jít krůček po krůčku a chtít to. A hezky pozitivně, prosím Vás. Negativity odhoďte do příkopu a usmějte se. Protože to, co jste si prožili není žádný trest, nejste žádnou obětí. Je to dar, zkušenost, kterou Vám život dal a vy ji můžete využít ve svůj prospěch. Dává Vám možnost, pomáhat druhým, kteří jsou ztraceni jako jste byli Vy. Možná někdo namítne, proč bych měl pomáhat, když mě nikdo nepomohl. Vám se to přece také nelíbilo, také jste byli na dně, ale teď máte krásnou možnost, jak zvrátit tu negativitu a nastavit si novou cestu tím, že pomůžete. Ukážete svému životu, že takhle už ne a půjdete si svou cestou a pomůžete ostatním, protože sebeláska není jen o nás, ale i o druhých.

6 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
Post: Blog2 Post
bottom of page