Vzpomínáte na ten pocit, když Vám rodiče něco zakázali a ve vás to podnítilo ještě větší touhu? Tak já jsem toho krásným příkladem. Jelikož je můj přítel instruktor potápění a já od dětství navštěvovala kardiologii, ne kvůli závažným problémům, zašla jsem se svého doktora zeptat, co by řekl na to, kdybych se potápěla. Jeho odpověď po vyšetření byla, že mi to nedoporučuje. V pořádku. Odpověď jsem přijala a odjela na Bali. Plně smířená jsem se naučila šnorchlovat a kochala se podmořskámi krásami alespoň z hladiny. Možná jsem za to dodnes i ráda, že to všechno šlo tak postupně. Když si uvědomím jak velké tvory tam můžete potkat. Například manty jsou neskutečné. Když jsem je viděla poprvé, absolutně jsem nečekala takový velký kolos. Málem mi vypadnul šnorchl z pusy. Pro mě to je opravdu majestátný, mírumilovný tvor, který se rád předvádí a tančí.
A tak jsem šnorchlovala a šnorchlovala. Jednoho dne jsme se pustili s přáteli a hlavně profíky na potápění na téma kardiologické problémy. A najednou jsem stála u bazénu s lahví na zádech v neoprenu a že si to vyzkouším. První dojem nebyl moc příjemný. Dýcháte suchý vzduch a hlavně nemůžete dýchat nosem, což pro mě byl docela problém. Ale po pár chvílích si člověk zvykne asi na vše. Lehli jsme si na dno bazénu, koukali na sebe a jen dýchali a zvykali si. Když jsem nabrala komfortu, zkusili jsme si zaplavat a pak už nic nebránilo tomu, jít do moře. Jasně jsme měli dané metrové omezí, které mě nebude zatěžovat dusíkem. Takže jsme si to hezky šplouchali v pěti metrech. Páni, to byl zážitek. Koukala jsem na ryby a korály, jak bych je viděla poprvé. To si ani neumíte představit, co to pro mě bylo. Všechno najednou dostalo barvy, tvary, rybičky byly zvědavé, některé až dotěrné a já se cítila součástí nového světa.
Myslím si, že tohle k Bali rozhodně patří. Musíte se podívat pod mořskou hladinu. Navštívit ty tvory, co tam žijí. Je to úplně jiný svět, než ten co máme tady na souši. Vždy mě ovládne neskutečný respekt. Občas koukám přes rameno, jestli tam na mě něco nevyskočí. To víte, jsem generace odchovaná na Čelistech. Přítel se mi vždycky směje, když se ptám na žraloky. A doufám, že jednou tyhle úchvátné tvory taky uvidím. Ale zatím jsem naprosto spokojená ze želv a murén a všeho toho kolem. No a světě div se, dokonce už jsem také certifikovaný potápěč. Samozřejmě mám omezení, abych si neublížila na zdraví, ale kdo by to byl řekl. Já ne. Ono když si člověk něco moc přeje, tak se ty sny přece jen splní. A já jsem si tenhle sen splnila. A moc se těším, co mě pod mořskou hladinou ještě čeká.
Tak nepochybuj o svých přáních, určitě se jednoho dne zhmotní, když si to opravdu budeš moc přát. A až jednou přijedeš na Bali, nezapomeň se zapotápět.
Comentários