top of page

Manifestace

Určitě znáte ten pocit, kdy si něco maximálně přejete a ono najednou BUM, splnilo se to. Je to třeba jen maličkost, ale ta síla, kterou jste do toho dali se splnila. Jak je to ale možné?

Že by vesmír? Že by štěstí? Že by náhoda? Možná ano a možná taky ne.


Nikdy nezapomenu, kdy jsem si tuto sílu uvědomila poprvé. Jezdívala jsem s babičkou a dědečkem pravidelně od dětství na dovolenou na Slovensko. A v mých třinácti letech jsem byla bezhlavě zamilovaná do jednoho fešáka, syn majitele ke kterému jsme jezdili. A já jsem si tak přála, abych se mu líbila. K mému překvapení se samozřejmě nic nestalo, ani pořádné ahoj, ani pusa. Ale to jsem přece svým kamarádkám nemohla doma říct. A tak jsem se rozhodla, že se to prostě stalo a kamarádce barvitě do detailu namluvila, jak to léto bylo kouzelné a jak jsme se vodili za ruku ve vší počestnosti. Vizualizovala jsem si to natolik silně, tu lásku, detaily, všechny gesta, že jsem tomu málem sama uvěřila. Avšak nakonec to pominulo, rok se s rokem sešel a my tam jeli zase. Napadlo mě jen, že by se to mohlo letos vyplnit a tak jsem si přála, srdce se mi vždy při pohledu na něj zastavilo.

Co Vám budu povídat, první láska. A o pár dní se vše mělo stát realitou. Opravdu téměř vše, co jsem si vysnila. Vyznal mi city, chodili jsme spolu za ruku, první pusa.


O pár let později, už jako kamarádi jsme se tomu zasmáli. Ale mě došlo, že tohle byl pro mě takový malý zázrak. Jen škoda, že jsem si to neuchovala. Jak je člověk v denodenním zápřahu práce, školy, tlaku společnosti, nutnosti obklopovat se zbytečnostmi, tak to kouzlo zeslábne. Alepsoň si to myslíme, že se nám najednou dějí špatné věci, nedaří se nám a podobně. Ale zákon přitažlivosti víceméně funguje stále stejně, jen nerozlišuje, jestli nám plní negativní či pozitivní přání. Prostě plní nám to, jak na běžícím páse, občas se zpožděním, protože naše myšlenky a slova a celková vibrace těla není v sourodnosti.


Dám Vám příklad. Mladá žena si přeje být úspěšnou kariéristkou, zároveň si najít spolehlivého muže a mít rodinu. Její sen je jasný už od dětství. Avšak postupem času zjistí, že se ji vztahy hroutí, nemá štěstí a upadá do zahořklosti. Z nějakého důvodu si prostě nevěří a neustále na to myslí dokola. Uvěří tomu, že nestojí za nic. A i když se snaží manifestovat, nemá to ten tížený efekt. Je to tím, že negativních myšlenek, pochyb a slov je příliš. A její emoce, pocity jsou s každou afirmací smutné. Tak jak se z toho vyhrabat ven?


Především to chce trochu cviku a trpělivosti. Protože kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie. Každá věc funguje na bázi vibrací. Představte si sami sebe jako energickou barevnou hmotu, která září. Jakou byste měli barvu?

A s čímkoliv s čím příjdete do kontaktu má svou barvu a v kontaktu s danou osobou nebo věcí si trochu barvy vyměníte díky Vašim dialogům, dotykům, času stráveným spolu..

Po určité části života už nemáte jen jednu barvu, ale jste namixovaná paleta. Uvědomujete si stále, jaká barva je vlastně ta Vaše?


A najednou si řeknete, že to už stačilo, že byste si rádi svou barvu opět pročistili. Chtěli byste zazářit. Nojo, ale jak to udělat, když jste jak použitá paleta od malíře? Jak to všechno vyčistit? Když skočíte celí do pračky, vzniknou ztráty, které Vás můžou poškodit. Je to prostě cesta, pomalého a šetrného úklidu.

Stejně to funguje i s myšlenkami, slovy, emocemi a pocity. Když se budete snažit na sebe příliš tlačit a měnit všechny své myšlenky a slova ze dne na den, nakonec zůstanete frustrovaně sedět, absolutně demotivovaní, že jste to opět nezvládli a bez energie.

Uvědomte si, za jak dlouhou dobu jste si nasbírali ty všechny barvy od ostatních? Tak jak můžete během pár dní chtít, abyste byli opět čistí bez jediné skvrnky? Netlačte na sebe. Manifestace a afirmace fungují, ale pojďme na to pomalu. Vyberte si jednu či jen pár myšlenek, které už ve svém životě nechcete, zaměřte se na ně a věnujte jim péči, promněňte je s láskou na něco hezkého, udělejte tak také v případě slov a svých pocitů. Motivujte se, hledejte ve všem špatném i něco dobrého. Naučte se vidět to světlo. Poděkujte za to štěští, že jste mohli prožít další den, poděkujte za zdraví. Poděkujte za maličkosti, za prosté věci, lidi, za úsměv, za hezké slovo.

Nastavte svou vlnu těla a mysli na drobnosti. Naučte se vnímat přítomný čas, krok za krokem se vám budou odhalovat každý den maličké poklady. Je to o tom, zaměřit svou pozornost hezkým směrem. Já to chápu, že když na vás šéf řve v práci, že to není příjemné. Když máte s partnerem trable, nebo s dětmi. Ale pořád můžete poděkovat za nějakou maličkost v tom dni.


Pokud se naučíte rozeznávat hezké drobnosti dne, pochválíte se, usmějete se, pomyslíte si na krásné věci, řeknete pár lidem něco krásného. A půjdete krůček po krůčku, stane se to. Vykročte pryč z té uspěchané doby, věnujte si pozornost. Uvědomte si to, co v daný okamžik děláte, neutíkejte s myšlenkami, co budete dělat za 10 minut. Dovolte si daný moment prožít.

A vždy, když budete mít pocit, že energie je na hraně, zpomalte, vypněte okolní svět a zaměřte se opět na sebe.




328 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Commentaires


bottom of page