Barva pleti

V České republice máme čtyři roční období a jak to tak bývá, v zimě všichni většinou vybledneme. Pokud se nechodíme připalovat do solárek. Ale jakmile se blíží léto, všichni toužíme po slunci a krásné hnědé opálené pleti. A jako blázniví se mu vystavujeme, nastavujeme no zkrátka, chceme přírodě říct, že ta bílé není nic pro nás.

Když jsem přijela na Bali, udivilo mě časem, jak je možné že v těchto vysokých teplotách potkávám na motorkách lidi v rukavicích a čepicích. Dlouhé kalhoty, bundy, svetry. Koukala jsem na to jako blázen. Nedalo mi to a začala jsem pátrat, o co tady vlastně běží. Já se občas v takovém horku peču jako kuře na grilu v tílku a kraťasech, natož si dávat rukavice. Vysvětlení přišlo záhy a já neměla slov. Ženy, dívky zde touží po světlé až bílé pleti. A nevěřili byste, co jsou pro to některé ochotny udělat. V obchodech zde najdete tělové mléka, sprchové gely s bělícími účinky. A ti bohatší dochází  dokonce na  speciální kliniky a nechávají si zde aplikovat jehly s vakcínou, po které jim bělá pleť. A na otázku, proč to dělají, odpovídají, že jsou více společensky přijatelnější a navíc se svým způsobem vyrovnají Evropankám.

Já se teda na sluníčku snažím udržet svou opálenou pleť, ale balijské holky jsou ze mě občas na nervy. Když přijdu na masáž, hudrují, že se opalovat nemám, že mám krásnou pleť a mám být bílá. Je to paradox. My Evropanky se snažíme o sexy hnědou pleť. Balijčanky a celkově Indonésanky se snaží o pleť světlejší. My věříme, že bílé tričko je na nás více přitažlivé, když jsme opálené. Ony věří, že na bílé pleti bílé tričko vypadá lépe. Rozděluje nás 6-7 hodin a ženy jsou zde diametrálně jiné. Navzájem si závidíme své odlišnosti v barvě pleti. Ony nedokážou pochopit, že chodíme do solárka na 10 minut denně, abychom docílili toužené barvy. Já nedokážu pochopit, jak můžou v takovém parnu běhat ve svetrech, bundách, rukavicích a čepicích. Když si představím sebe, v zimě v mínus 10 stupních, tak to pochopím. Ale v plus 35? Ani ránu. Samozřejmě, ony zde vyrůstají, mají odlišné návyky na teploty. Je to stejné jako pro nás, když vyjedeme na dovolenou do teplých krajin. Běháme tam v šatičkách a někteří místní jsou už prostě přioblečeni, protože na ně je zima. Asi tak jak vyrazíme my na sever. My se přioblečeme, ale místní běhají v kraťasech a triku. Tady je to podobné, ale tyto ženy to nedělají proto, že by jim bylo chladněji, ony prostě chtějí chránit svou pleť, aby se náhodou neopálily.

Žít v jiné zemi a poznávat novou kulturu je opravdu obohacující. Bali je prostě jedinečné. Někdy si nejsem jistá, jestli oni žijí tak zasněně nebo my v Evropě. Balijci mají jednoduchou filosofii života. Být za dobře s Bohy, starat se o rodinu, respektovat starší a mít na jídlo hlavně rýži. Samozřejmě moderní doba si vyžaduje mít lepší motorky, oblečení, telefony a všechno to kolem. Ale i přesto si člověk vedle nich někdy připadá takový uřícený, hnaný dobou a blahobytem.

 I když se ve světě oháníme slovy rovnoprávnost a rovnocennost, stále to tak úplně není. Balijci mají hodně zakořeněné v sobě, že bílý člověk je něco víc.  Tak jak praví už historie, bílí byli vždy bohatší, měli větší moc, ovládali masy, vládli velkým zemím, měli otroky. Bílá je prostě symbol, který dodnes něco znamená. Stejně však také další barvy. A proto také Balijčanky či Indonésanky touží po světlejší pleti. Světlejší pleť značí atraktivnější ženu, lepší prosperitu.

Zvláštní, jsme v 21. století a stále řešíme pleť a její barvu.