top of page

Splněný sen- Sloni na Sumatře

Už jako malá jsem snila o tom, že jednou uvidím orangutany a slony. Obě tyto stvoření jsou pro mě neskutečným majestátem. Zvířata, jak už jste si mohli všimnout, jsou pro mě opravdu základem mého bytí a velkou vášní. Mám tolik snů a přání a vím, že si je postupně chci splnit a nevzdám se jich.

Když jsem loni slavila svých 30 let, tušila jsem, že se bude dít něco velkého. S přítelem jsme se hodně bavili o tom, co bych si přála vidět z Indonésie a okolí a jako první jsem vyhrkla Sumatra. Jen se na mě usmál a řekl, že je to krásné místo, které sám před několika lety navštívil.

Když nastal večer mých narozenin, čekalo mě překvapení v podobě voucheru na Sumatru s pobytem, letenkami a celým plánem. Uběhlo pár dní a já seděla v letadle směr Sumatra můj sen. Po krpolatém začátku s dopravou jsme přijeli na místo jménem Bukit Lavang. Tahle vesnička je skromná, samozřejmě zde narazíte také na luxusní resorty, ale my jsme chtěli bydlet blízko opic. Protože je s nimi legrace a taky že byla. Každé ráno nám běhaly po střeše, nakukovaly na terasu, co tam máme dobrého a velcí samci nás znervózňovali. Vždycky vyjedli všechny květy ibišku a občas se nám snažili ukrást i smažené banány. Makakové jsou mistři v krádežích. Jsou to uličníci, ale hodně si za to můžeme my lidi sami. Rozmazlili jsme si je a oni se prostě jen přizpůsobili našemu životnímu prostředí. Nejsou hloupí, moc dobře vědí, kde máme všichni kuchyň s dobrotami.

Plán byl jasný hned první den. Nebudeme přece sedět na zadku a koukat do zdi. Jdeme se pěkně projít v naději, že kolem řeky uvidíme nějakého orangutana. Ale neviděli. Za to jsme měli štěstí na malé varany a motýlí show mezi květy. Scenérie přírody a zelená barva byla až oslepující. Samozřejmě jsme jako blázni skočili na koupačku do té ledové řeky.

A hned druhý den jsme si to mašírovali čtyřkolkou za slony. Po cestě jsme viděli zbídačenou přírodu palmovými plantážemi. Opravdu to není hezký pohled, když si uvědomíte, jak Olejová palma ničí vše kolem sebe. Nejen, že díky ní je kácen prales, ale hlavně Olejová palma absolutně vycucá všechnu vodu ve svém okolí a také všechny živiny. Nezůstává po ni nic jiného, než zdevastovaná půda, na které neroste téměř nic.

Když jsme dorazili ke slonům, měli jsme smíšené pocity. Přece jenom jsme je chtěli vidět ve volné přírodě a nikoliv podporovat chovný park pro turisty. Spadla nám čelist. Nejdřív jsme slony museli pořádně vykoupat a vykartáčovat v řece. Pak jsme je museli nakrmit ovocem a teprve potom za odměnu jsme je mohli doprovodit na procházku džunglí. U koupačky nám sloni dopřáli sprchu, aby nám to nebylo líto, že se koupou jenom oni. Slůňata na nás zvědavě koukala a my je drhli a krmili, jak se jen dalo. Když už měli dost, šli jsme se připravit na procházku. Místní lidi na nich jezdí bez sedla. Kvůli naši bezpečnosti proti pádu nám poskytli jednoduché sedátko, aby to naši slonici nikde netlačilo. Slonice Maví byla úžasná. Zastavovala se s námi na každém kroku, aby ochutnala každý list, který ji padl do oka. Takže jsme měli plno času koukat kolem sebe a vychutnávat si legrační hrátky malých slůňat. Dozvěděli jsme se od průvodce, že slony myjí 2x denně a krmí téměř 4x a na procházky do džungle chodí minimálně jednou denně. A tráví s nimi na procházce až hodiny. Na otázku, jestli jim sloni pomáhají, odpověděl, že ano. Občas jim pomůžou se dřevem z lesa. Za mě však můžu říct, že všichni sloni byli čistí, bez ran a známek týrání. Chovali se k nim opravdu krásně. Na procházce jsme byli s celou partičkou, kterou jsme museli vydrhnout a nakrmit. A protože jsme jim byli sympatičtí, dovolili nám nakonec, usednou Mívě přímo za krk bez sedátka. Samozřejmě na střídačku. Slůňata se mezitím vyrochnila v bahně a štípala se navzájem do zadku, jak se naháněli po džungli. Byl to neskutečný pocit, když jsem usedla Mívě za krk a byly jsme tam spolu jen my dvě. Cítila jsem každý jejich pohyb a je umění se udržet nahoře. Po celou dobu jsem měla možnost ji hladit po hlavě a drbat za uchem, což se ji líbilo a mě vyhrkly dojetím slzy do očí. Je neskutečné, jak si někdy neuvědomujeme, že celý svět patří nám všem. Každý živý tvor má právo žít. A i když tito sloni žijí s lidmi, chovali se k sobě moc hezky a přátelsky. A za to jsem byla moc šťastná. Spousta společností totiž využívá slony a jiná zvířata k výdělku a navíc jim ubližují. Tady tahle partička byla hodně v pohodě, jak lidi, tak sloni. A navíc jsme byli jediní turisti široko daleko. Tak snad se za nimi ještě někdy podíváme.


2 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Silent day

Comments


bottom of page