top of page

Splněný sen- Orangutani na Sumatře

Počasí na Sumatře nám opravdu přálo. Po té, co jsme navštívili slony, jsme se museli připravit na pořádnou túru v džungli s přespáním. Místní nám nabídli hned několik možností, jak dlouho v džungli pobýt. My jsme se rozhodli na dvoudenní výšlap s jednou nocí. Základem do džungle jsou pořádné boty, vysoké ponožky, kvůli pijavicím a hlavně repelent a funkční prádlo. Měli jsme sbaleno během deseti minut. Náš průvodce byl sympaťák, takže o to jsme to měli příjemnější. Ráno jsme se pořádně nasnídali a vyrazili. Musím říct, že nám všechno přálo, až to bylo k neuvěření. Hned před vchodem do džungle jsme potkali partu lidí, kteří měli namířeno na třídenní túru. A náš průvodce neměl moc rád davy, takže jsme zvolili jinou cestu a díky tomu jsme do pár minut potkali mladého samce orangutana. Seděl si na větvích nad námi ve stromech. A já v tu chvíli věděla, že se mi splnil sen. Už jsem nechtěla ani pokračovat dál. Viděla jsem na vlastní oči orangutana ve volné přírodě. Mladík nás absolutně neřešil, loupal kúru stromu a házel ji dolů na naše hlavy. Ale naše cesta byla teprve na začátku a my museli chtě nechtě pokračovat.

Vchod do džungle není žádný obyčejný les s otevřenou bránou.  Je to absolutně zarostlá zeď, kterou se opravdu musíte prodrat. A není to taky žádná procházka po vyšlapané cestičce. Naopak, chodíte neustále do kopce, a slaňujete z kopce pomocí lián. Je to všechno docela náročné, ale parádní. Celou tu dobu jsem byla zpocená, unavená, ale úsměv stále na tváři. Když jsme se dostali hlouběji do džungle, uslyšeli jsme výrazné zvířecí zvuky a šelest stromů. A najednou jsme ho viděli. Velký samec orangutana. Nikdy mu nesmíte zastoupit cestu. Musí mít pořád pocit, že má kudy od vás odejít. Takový samec má totiž neskutečnou sílu, dokáže chytnout jednou rukou dospělého chlapa, vyšplhat s ním do koruny stromu a pustit ho na zem. Což máme potvrzené od našeho průvodce. A tak jsme respektovali zákony džungle a nechali samci místo. Byl to ale naprostý milouš. Z prvotní nervozity z takového kolosu, který stál pár metrů od nás, jsme zjistili, že je to docela velký pohodář. Kolébal se kolem nás na stromech a mířil si za samičkou. Mezitím se tam objevili i další členové rodiny. Malé orangutani miminka se držela svých matek a ty na nás zvědavě koukaly a skákaly nad hlavami jako tarzani. Bylo neskutečné, vidět celou tu krásu na vlastní oči. Během těch dvou dní jsme jich potkali okolo 20. A to nám náš průvodce říkal, že je neskutečné štěstí. Většinou jich potkají jen pět až osm.

 Ale hlavně jsme měli štěstí, že se nám splnilo přání a to vidět velkého samce. S pokorou jsme s nimi strávili notnou chvíli a pak je opustili, abychom mohli pokračovat v naší cestě dál, do tábora. Značně unaveni s několika pijavicemi zakouslými v podkolenkách jsme nakonec dorazili k řece, kde jsme měli strávit noc. Čekal tam už na nás kuchař, který nám připravil posezení na zemi s kávou a sušenkami. To Vám byl ráj. Voda v řece byla studená, ale osvěžující, neváhali jsme ani vteřinu, naskákali jsme do ní, abychom se osvěžili po celém dlouhém dni. A pak přišlo to nejlepší. Teplá indonéská večeře, tofu, medovo-pikantní kuře, kari a rýže. Absolutní nebe v puse. Náš průvodce rozdělal později oheň a vyprávěl nám příběhy o tygrech a lesní zvěři. A když jsme se rozhodli složit hlavy, začalo pršet. Všechno krásně načasované. Já se přiznám, že jsem moc nespala, při historce o tygrovi a zvucích, které se rozléhají absolutní tmou, to nešlo. Džungle má schopnost člověka úplně pohltit.

Bohužel, realita je tvrdá. Tygr sumaterský je téměř vyhynulým druhem, stejně jako orangutani. Největším problémem je sázení olejových palem, které zabírají místo přirozené džungli. Místní vypalují kraje džungle, aby tyto pozemky, mohli prodat firmám, které využívají palmový olej ve svých potravinách, dostupných v našich obchodech. A malý orangutan, než dosáhne plné samostatnosti, potřebuje něco před 10 let. S podporou olejného průmyslu, přicházíme podle studií o 100 orangutanů týdně. A navíc lidé, kteří takto zaprodávají svou zem, i přesto živoří. Olejová palma po sobě zanechává zpustošenou zem, vysaje z ní všechnu energii a živiny a trvá i několik let, než se vše znovu zregeneruje. A nejenom tygr a orangutani jsou ohrožení. Ale žijí zde i další zvířata a rostliny, které přicházejí o svůj rodný domov. Přicházíme o jeden z nejdůležitějších biotopů na zemi. Deštný prales má neskutečnou sílu zachytávat uhlík a díky tomuto procesu, ochlazuje naši planetu. Je to smutná budoucnost, pokud to my lidé nezastavíme. Vidět orangutany ve volné přírodě je totiž neskutečné. Místní průvodci mají o všech orangutanech podrobné informace a chodí je i do džungle kontrolovat. A pokud je příroda nehostinná, mají pro ně v džungli také pár krmných míst. Avšak to se snaží odbourávat, aby orangutani nabyli plné samostatnosti.

Byl to krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu a doufám, že se za nimi na Sumatru znovu vrátím, podívat se, jak se jim všem daří.

5 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Silent day

Comments


bottom of page