Vždycky jsem byla velký jedlík. Protože když vařil můj děda, prostě jste si museli jít přidat, jak to bylo výborné. Děda měl velkou zahradu, kde jsem si vypěstovala velkou lásku k zelenině a ovoci. Co mi moc už tak pod nos nešlo, bylo maso. Občas to se mnou bylo/ je komplikované. Proto jsem se na jednu dobu stala i veganem, ale zjistila jsem, že tady cesta taky nevede. Takže jsem si zvolila zlatou střední cestu, podle toho, na co mám chuť a co moje tělo potřebuje. Začala jsem ho poslouchat.
Prošla jsem si také Ajurvédskou poradou, kde mi bylo doporučeno kamarádkou, že bych rozhodně měla do svého jídelníčku přiřadit i pikantní jako chilli, zázvor apod. V žádném případě, pomyslela jsem si. Moje favoritní kuchyně byla vždycky italská a jinak tomu nebude a hlavně Nepálivá.
Ale tady v Indonésii, nemáte jinou možnost, než pikantnímu přijít na chuť. Což byl pro mě ze začátku obrovský problém. Pokud se stravujete v restauraci, tak se dá najít spousta kompromisů. Ale jestli chcete Indonésii zažít takovou jaká doopravdy je, musíte ochutnat jídlo z warungů. A já jsem vždycky razila heslo při navštěvování různých zemi, že musím ochutnat jejich kuchyni, bez toho to prostě nejde. A tak při prvním soustu z warungu, kde jsme si dali nasi campur, mi málem shořela pusa. Vytryskly mi slzy z očí a já věděla, že tohle bude ještě zajímavé. Nedoporučuju zapíjet vodou, je to ještě horší. Rada, kterou mi od malička vtloukávali do hlavy, ale já po tom čaji stejně chňapla. Chvíli jsem cítila úlevu, kterou pak vystřídal dvojitý oheň v ústech. A chleba? Žádný. Takže horem dolem jsem do sebe začala ládovat rýži.
Po pár útrapách takto prožitých, jsem si tak nějak na to pikantní zvykla. Dokonce jsem si všimla, že toho ani tolik nesním. Ty chilli papričky mi to nějak nedovolí, asi se mi snaží hlídat linii. Protože když přijde na italskou kuchyni, neznám bratra a jím dokud neprasknu. To je vlastně celosvětový problém, že se lidé přejídají a nevychutnávají si jednotlivá sousta. O tom už bylo napsáno tolik knih a rad a stejně se to neustále opakuje. Horem dolem, spodem vrchem, jak říkávám. Ale to pikantní tak nějak se mnou pracuje, že si přidat vážně nejdu i když mi to jídlo neskutečně chutná.
A co tady můžete ochutnat za dobroty? Tak na Bali je nejčastějším jídlem Nasi goreng / Mie goreng. Je to buď rýže / těstoviny se zeleninou, vejcem a masem. Dá se to zhruba přirovnat k čínským nudlím. Dále je oblíbenou pochoutkou Nasi campur- rýže s vegetariánskou verzí /tofu, tempech a zelenina. Nebo masovou verzí / kuřecí, vepřové, rybí. Co tady hodně frčí za jídlo je Babi guling, naše grilované sele s rýží a k tomu děsně pikantní omáčka, zase. Polévky bakso s knedlíčky, soto ayam- kuřecí vývar. Nebo co mám opravdu ráda je saté s oříškovou omáčkou, maso na špejli a nejlepší je mleté rybí. Také tradiční Pepes ikan, dušená ryba v banánovém listu s balijskou pikantní omáčkou a mnoho dalších.
A co se týče ostatních jídel, tak na Bali žijí i muslimové a ti mají zase své dobroty. Můžete zde ochutnat všechno od kozích specialit. Upřímně, já jsem ho ještě nevyzkoušela, ale příteli moc chutná.
Ale co zbožňuju je hovězí rendang. Jídlo, které pochází ze Sumatry. Je to dušené, marinované hovězí maso, které se absolutně rozpadá. Samozřejmě pikantní, ale je tak výborné, že tohle překonám. Ono to s tou pikantností je totiž nutnost. Abyste měli jistotu, že Vám jídlo z ulice neublíží, tak právě proto se přidává pálivé chilli do jídla. Je to taková dezinfekce. No a jako přílohu si dávám jejich bramborové kuličky. Je to klasický uvařený brambor, který potom rozmačkají, smíchají s kořením a vytvoří novou kuličku. Tu potom osmaží. To je Vám taková dobrota.
Všechno to vlastně tak nějak začalo na Sumatře. Město Padang se nachází ve středu ostrova Sumatry a právě odkud pochází nejvíce chutí a stylů jídel. Proto má hodně warungů odvozený název Masakang Padang. I přes můj částečný problém s masem je Rengang specialita, která mě odzbrojila. Takže pokud zavítáte do Indonésie, doporučuju ochutnat.
Někomu může přijít, že je Indonéská kuchyně vlastně pořád jedno a to samé. Jelikož základní potravinu v mnoha směrech tvoří rýže a maso. Avšak Indonésie není jen jeden ostrov, ale něco okolo 17 500 ostrovů. A to si představte ty chutě. Každý ostrov vždy přijde s něčím svým. I když je kolébkou Padang, to bychom nebyli my lidé, abychom si to na svém ostrůvku nevylepšili.
Comments