Dostala se ke mě moc krásná knížka a já bych se s Vámi chtěla podělit o jeden její úryvek.
Na jevišti jsou dva tuláci, Vladimír a Estragon. Stejně jako všichni ostatní lidé na světě, i oni na něco čekají- ale nikdo přesně neví na co. Všichni takto čekáme, doufáme, že se něco stane. Dnes se to nestalo, stane se tam zítra. Taková je lidská mysl, dnešek promarní, ale doufá, že zítra se něco stane. Takže tito dva tuláci sedí pod stromem a čekají, čekají na pana Godota.
Nikdo přesně neví, kdo ten pan Godot je. V angličtině zní toto slovo podobně jako Bůh- God, ale pouze tak jenom zní. Všichni bohové, na které čekáte, jsou takoví Godotové. Vytvořili jste je, protože potřebujete na něco čekat. Jak jinak byste byli schopni doufat?
Někdo čeká na peníze, jiný na moc, další až se něco změní, všichni prostě čekají. A lidé, kteří na něco čekají, jsou lidé, kterým něco chybí.
Ti dva tuláci tam prostě jen čekali taky. Čekali na příchod nějakého pana Godota, který jim měl poskytnou obživu a střechu nad hlavou. Mezitím si krátili čas konverzací, vtipkováním, hrami a malichernými spory.
A takový je život většiny z nás. Všichni čekají v mezičase se zaměstnáváte malichernými věcmi. A čekáme na pana Godota. Dnes se hádáte mezi sebou, řešíte bezvýznamné věco, trávíte čas na mobilech, počítačích, hrách, nuda a prázdnota.
"Nemám co dělat." je refrén, který znovu a znovu opakuje většina z nás. "Ale zítra už určitě dělat něco budu."
Ve svém nic nedělání si vymýšlíme zítřek a dáváme mu smyšlený význam, abychom měli pocit, že něco děláme.
Uprostřed prvního dějství vtrhnou na scénu dva cizinci, Pozzo a Lucky. Pozzo je zámožný muž, který veze svého sluhu Luckyho na nedaleký trh, aby ho prodal. Pozzo vypráví tulákům o Luckyho přednostech, z nichž mezi nejpozoruhodnější patří ta, že Lucky umí myslet.
Pozzo švihne bičem a přikáže: "Mysli!" A Lucky spustí dlouhý, hysterický, nesouvislý monolog v nemž ze sebe chrlí nesmyslné fragmenty teorie, vědy, sportu a všelijakých nauk.
A já se Vám ptám, co máte na mysli, když říkáte, že myslíte?
Spousta lidí totiž žije svůj život jako sen ve snu, v němž je další sen, tak funguje jejich mysl. Jakmile začnou snít, nemá to konce. Snijí o věcech, které jim v životě chybí. Snění není špatné, ale nesmí nad námi převzít moc. Pak se vzdalujeme skutečnosti a realitě. Žijeme snem a čekáme, kdy k nám přijde. Čekáme na cíl a zapomínáme na vědomou cestu.
Všichni někde spěchají, něco dělají a myšlenky plynou. Večer si sedneme na gauč a zjitíme, že ani nevíme, co jsme ten den dělali a pamatujeme si jen, že jsme unavení, vyčerpaní, ale zítra se ten den určitě změní.
Žít vědomě však znamená zůstat bdělí, vnímaví. Staňte se svědky svého života. Dělejte, co děláte, ale pozorujte, co vlastně děláte a jak. Vnímejte své tělo, své pohyby, chutě při jídle, kroky při tanci, dotek, když se s partnerem držíte za ruce, slova, když si povídáte s přáteli. Naslouchejte sami sobě i druhým. A i když se ztratíte, zkuste to znovu.
"Upamatujte se!"
Představte si to jako spánek a teď máte možnost se probudit a vnímat svět. Dělejte věco vědomě. Vychutnejte si jídlo, neutíkejte myšlenkami směrem, co budete dělat po jídle. Prostě si sedněte a zavnímejte chutě. Není to jen krmení těla. Je to potěšení.
Když se bavíte s partnerem, přáteli, rodinou, vnímejte jejich slova, mimiku, radost, smutek. Buďte s nimi přítomní, protože máte teď tu možnost s nimi být. Neutíkejte myšlenkami pryč, co budete dělat zítra. Zítra je prostě zítra. Není to jen povinné sezení, je to radost mít možnost s těmito lidmi prožít čas. Nikdy nevíme, kolik ho ještě máme.
Když jdete po ulici, vnímejte stromy, vítr, déšť, přírodu, domy, lidi. Neutíkejte myšlenkami k tomu, co musíte nakoupit. To si napište na papír a uvolněte prostor v mysli. Není to jen chůze z bodu A do bodu B. Je to možnost pohybu, nikdy nevíme, jak dlouho to město, příroda budou takto vypadat.
A tehdy až budete vědomím v přítomnosti se dostane vaše tělo, mysl i duše do harmonie. A moment se stane meditací. Vaření se stane meditací- budete vnímat jednotlivé kroky, potraviny, vůni, chutě.
Všechny momenty se stanou meditací, protože je budete prožívat právě teď a tady. A to je přece krása.
Vnímal/a si slova tohoto textu?
Comentários